20 let pobočky

Úvod

V letošním roce oslavila Jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické dvacet let od svého vzniku, což je snad dobrým důvodem alespoň stručně zavzpomínat na její historii. Brněnská ornitologie, a to včetně spolkové činnosti, má dlouholetou tradici. V této souvislosti je nutno připomenout především Ornitologickou sekci Přírodovědeckého klubu při Moravském (dnes zemském) muzeu a její pravidelné schůzky v podzemních prostorách muzea, jejichž vůdčí postavou byl Zdeněk Kux (1923–1990). Druhé centrum se formovalo v tehdejším Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV, který kolem sebe soustředil hustou síť spolupracovníků z řad amatérských ornitologů. Ti se podíleli na různých výzkumech a projektech typu např. hnízdních karet, později se jednalo zejména o různé podoby faunistického mapování, ať už šlo o mapování zimního rozšíření nebo hnízdní mapování všech či vybraných druhů ptáků, celostátní i regionální. Tito spolupracovníci se soustřeďovali především kolem Karla Hudce a Jitky Pellantové. Později, po společenských změnách v roce 1989, přešla organizace mapování postupně na nově vzniklý Český ústav ochrany přírody (ČÚOP) a jeho koordinaci na sebe vzal Josef Martiško (1958–2012).

Vznik pobočky a její působnost

Přestože o vzniku regionální pobočky ČSO na jižní Moravě se uvažovalo již dříve, až v této době – začátkem 90. let – se na něm začalo skutečně pracovat. K. Hudec a J. Martiško písemně (e-maily ještě neexistovaly) oslovili neuvěřitelných téměř 200 ornitologů působících na území jižní Moravy s dotazníkem, který měl zjistit jejich názor na případný vznik nové pobočky, čím by se podle nich měla zabývat a zda by měli zájem v ní sami pracovat. Jednalo se o „starý“ Jihomoravský kraj podle reformy územně-správního členění z roku 1960, tzn. o území dnešního Jihomoravského kraje (okresy Brno-město, Brno-venkov, Blansko, Vyškov, Hodonín, Břeclav a Znojmo) a dále o okresy Třebíč, Jihlava, Žďár nad Sázavou, Prostějov, Kroměříž, Zlín a Uherské Hradiště. Odezva byla kladná, a tak byla na 6. března 1993 svolána ustavující schůze pobočky, které se zúčastnilo 44 osob, dalších 25 se přihlásilo písemně – pobočka má tedy 69 zakládajících členů. 25. ledna 1994 byla zřizovatelem, tedy Českou společností ornitologickou, vystavena tzv. zřizovací listina (podepsaná tehdejším předsedou ČSO prof. Zdeňkem Veselovským), na jejímž základě po nezbytné registraci na ministerstvu vnitra získala pobočka právní subjektivitu. Po Jihočeské, Západočeské a Severomoravské pobočce (pozdější Slezské ornitologické společnosti), které byly všechny formálně založeny v roce 1974, a o rok později založené Východočeské pobočce jsme se tak stali pátou regionální pobočkou ČSO. Jak vznikaly pobočky další, některé z výše uvedených okresů přešly do jejich územních působností: při sloučení Moravského ornitologického spolku, který se stal Středomoravskou pobočkou ČSO, s Českou společností ornitologickou v roce 2005 šlo o okresy Kroměříž a Prostějov; po vzniku pobočky ČSO na Vysočině v roce 2007 pak o okresy Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou. V současnosti tedy naše pobočka působí na území devíti okresů – sedm z nich leží v dnešním Jihomoravském kraji, zbylé dva jsou Zlín a Uherské Hradiště z kraje Zlínského.

Na ustavující schůzi pobočky byl zvolen první výbor. Historicky prvním předsedou (tehdy byla funkce nazvána „výkonný předseda“) se stal Ivan Literák. Karel Hudec byl zvolen čestným předsedou. Členy výboru dále byli Miroslav Čapek (jednatel), Anna Pleskačová (hospodářka), Josef Martiško, Jitka Pellantová, Jaromír Slechan a Vilém Vyhnálek. Jiří Vačkař se stal prvním revizorem. Protože struktura pobočky do jisté míry kopírovala tehdejší strukturu celé ČSO, byla v rámci ní ustavena i samostatná Sekce ochrany ptáků a jejím předsedou zvolen Marcel Honza. Od léta 1994 se místem neformálních schůzek výboru i dalších spolupracovníků a vůbec zájemců o ptáky z Brna a okolí stala dnes už neexistující Zemská pivnice na Žerotínově náměstí (s frekvencí schůzek dnes až neuvěřitelnou – jednou týdně, a to původně ve čtvrtek). Místo schůzek i jejich periodicita se postupně měnily, vystřídali jsme asi deset různých podniků, z nichž i některé další již zanikly nebo doznaly zásadní proměny; dnes se již tímto způsobem scházíme jen nepravidelně.

V roce 1995 se poprvé volil nový výbor. Předsedou byl zvolen Vojtěch Mrlík, jednatelem Josef Martiško, hospodářkou opět Anna Pleskačová, dalšími členy byli Jaromír Slechan, Josef Chytil, Miroslav Čapek a Jiří Vačkař – posledně jmenovaný je tak dnes (2013) nejdéle „sloužícím“ členem výboru! Dalšími předsedy byli postupně Josef Martiško (1996–1997), Jitka Pellantová (1997–1999) a Jaromír Čejka, který pobočku úspěšně vedl dlouhých sedm let (do roku 2006). Za doby jeho předsednictví jsme pořádali zdaleka největší počet terénních akcí pro členy i veřejnost (především na Vysočině), v tomto směru má dnes naše činnost velké rezervy. Od roku 2006 je předsedou David Horal, současný výbor, zvolený na období 2010–2014, pracuje ve složení: Václav Beran – místopředseda, Jan Sychra – jednatel, Libor Hort – pokladník a Jiří Vačkař – člen. Dlouholetým revizorem je Jaroslav Zaňát.

Hlavní aktivity

Postupně se vyprofilovalo několik významných směrů naší činnosti. Jedním z nich bylo vydávání pobočkového časopisu. Hned od října 1993 začal vycházet Zpravodaj Jihomoravské pobočky ČSO (obvykle dvě čísla za rok), kterému předcházelo nulté číslo (duben 1993, obsahuje mj. zápis z ustavující schůze a adresář zakládajících členů) a předtím dvě čísla Zpráv jihomoravských mapovatelů ptáků (březen 1992 a duben 1993, jako vydavatelé jsou uvedeni ČÚOP a ZO ČSOP Palava). Do března 1999 vyšlo 13 čísel Zpravodaje, který byl počínaje číslem 14 (listopad 1999) přejmenován na Crex a obrázek chřástala polního se zároveň stal logem pobočky. Crex vycházel zprvu rovněž dvakrát ročně, později postupně přešel na roční periodicitu. Nyní držíte rukou 33. číslo. Editorem Zpráv a Zpravodaje byl nejprve J. Martiško, od čísla 11 (březen 1998) převzal Zpravodaj D. Horal a od čísla 25 (2005) převzala Crex jeho současná redaktorka Vlasta Škorpíková.

Druhou stěžejní činností pobočky se stala účast ve správních řízeních, týkajících se ochrany ptáků či jejich biotopů, která jsou vedena podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Těch jsme se postupně účastnili nejprve v malé míře, zhruba od roku 1998 jsme postupně rozšiřovali záběr (také se významně měnila legislativa) a nyní každoročně žádáme o informace o zahajovaných správních řízeních na 18 úřadech (dva krajské úřady, tři správy chráněných krajinných oblastí a 13 obcí s rozšířenou působností).

Další významnou aktivitou, zaměřenou tentokrát více na vlastní členskou základnu, byly exkurze, které zavedl Josef Martiško pod názvem „terénní ornitologické sešlosti“. Jejich předchůdcem byl víkend zaměřený na monitoring dravců v Moravském krasu 18.–19. března 1995 (organizoval V. Mrlík). První „oficiální“ sešlost se konala pod vedením J. Martiška 10.–11. června 1995 na Náměšťských rybnících. Následovaly podobné akce v Bílých Karpatech (poprvé Bystřice pod Lopeníkem, 25.–27. dubna 1996, J. Pavelka a V. Mrlík; podruhé Suchovské Mlýny, 11.–13. dubna 1997, P. Pavelčík a J. Mikulec; potřetí opět Bystřice pod Lopeníkem, 19.–21. května 2000, P. Pavelčík a J. Pavelka, a počtvrté Lopeník, 14.–16. května 2004, P. Pavelčík), na Babíně ve Žďárských vrších (poprvé 7.–9. června 1996 a podruhé 13.–15. června 1997, P. Eleder, J. Čejka a J. Krejz), několik jednodenních exkurzí na střední nádrž vodního díla Nové Mlýny (první dvě se uskutečnily 20. července a 10. srpna 1996 pod vedením J. Martiška), opět do Moravského krasu (13.–14. března 1998, V. Mrlík) nebo cyklistický výlet na Soutok (24.–25. března 2001, D. Horal a P. Horák). Dlouholetou tradicí se stalo zimní sčítání orlů mořských v prostoru Novomlýnských nádrží a jejich okolí, které poprvé proběhlo jako pobočková akce v zimě 1997/98 a od té doby fungovalo po několik let, někdy (např. 2001) i dvakrát za zimu, přičemž výsledky bývaly pravidelně publikovány v Crexu. Jak už bylo zmíněno výše, nejvíce terénních akcí pro členy i veřejnost se konalo na Vysočině v době, kdy pobočku vedl J. Čejka, ať už pod vedením jeho osobně, nebo spolu s Tomášem Skříčkem, Josefem Krejzem a dalšími spolupracovníky z Ornitologické sekce při Správě CHKO Žďárské vrchy. Velkou oblibu si získala především každoroční „Akce sýc“, která se konala obvykle v polovině dubna a měla v tu dobu již svou dlouhou tradici (tak např. v roce 2000 se konal již 11. ročník), kromě ní se konaly např. akce na Prudké (29. dubna–2. května 1999 nebo jednodenní zimní akce zaměřená na skorce 6. ledna 2001), v Přírodním parku Svratecká hornatina (29. dubna–1. května 2000) nebo na Víru (4.–6. května 2001). Později, a především po osamostatnění vysočinské pobočky, kde začala působit většina aktivních organizátorů terénních akcí z tohoto regionu, tradice členských exkurzí pozvolna vyhasla. V roce 2009 ji však mladí aktivní členové Gašpar Čamlík a Jan Sychra obnovili, a tak se postupně uskutečnily ekxurze do Chřibů (20.–22. března 2009), Ždánického lesa (9.–11. dubna 2010), Moravského krasu (25.–27. března 2011), města Brna (28.–29. dubna 2012, v souvislosti s probíhajícím mapováním hnízdního rozšíření ptáků města Brna) a naposledy do vojenského prostoru Březina na Drahanské vrchovině (19.–21. dubna 2013). Zprávy z většiny těchto exkurzí lze nalézt ve starých Zpravodajích a později v Crexu.

Počínaje rokem 2000 začala pobočka vyhlašovat svého vlastního ptáka roku. Tyto akce byly zaměřeny většinou na zmapování aktuálního stavu daného druhu na jižní Moravě, někdy měly dvouleté trvání, popřípadě se druhy překrývaly. Ptákem roku Jihomoravské pobočky ČSO tak postupně byli: kavka obecná Corvus monedula (2000–2001), chocholouš obecný Galerida cristata (2001–2002, výsledky nezpracovány), strakapoud jižní Dendrocopos syriacus (2003–2004, výsledky nezpracovány), kalous ušatý Asio otus (2005, zaměřeno na inventarizaci zimovišť – „denišť“), holub doupňák Columba oenas (2006), ťuhýk šedý Lanius excubitor (2007–2008), opět chocholouš (2009–2010) a naposledy rorýs obecný Apus apus (2011–2012); až na uvedené výjimky byly souhrnné výsledky publikovány v Crexu. Na rok 2013 jsme pobočkového ptáka roku nevyhlásili a předpokládáme, že se naši členové aktivně zapojí do sledování „celostátního“ ptáka roku ČSO – břehule říční (Riparia riparia).

Závěr

Cílem tohoto příspěvku nebylo popsat historii naší pobočky vyčerpávajícím způsobem, to by ani nebylo možné. Chtěl jsem jen připomenout pár důležitých bodů a závěrem přeji pobočce do dalších let především dostatek aktivních členů.

David Horal
2013