Cílový druh Jihomoravské pobočky ČSO pro rok 2024:
hrdlička divoká a hrdlička východní
Tyto dva na první pohled obtížně odlišitelné druhy se zásadně odlišují v charakteru výskytu v naší republice. Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je naším původním druhem, obývá lesostepní oblasti a nyní především zemědělskou krajinu s roztroušenou zelení. Jedná se o přísně tažný druh se zimovišti v rovníkové Africe. Vzhledem k intenzifikaci zemědělství, a také nevybíravému lovu na migračních trasách, jsou populace hrdličky divoké na sestupu nejen u nás, ale i v celém evropském areálu výskytu.
Hrdlička východní (Streptopelia orientalis), která se přirozeně vyskytuje v Asii, je v Evropě pouze vzácným zatoulancem s malou hnízdící populací na Uralu. Podobně jako hrdlička divoká obývá lesostepní krajinu (popřípadě rozvolněné lesy) a je tažná. Na jižní Moravě je však od roku 2012 evidován výskyt této hrdličky v širším okolí novomlýnských nádrží. První pozorovaní jedinci měli chovatelské kroužky, a tak není o původu těchto ptáků pochybnost. Dokládá to rovněž jejich nepřirozené chování, protože na zimu neodlétají. Během následných deseti let byly zaznamenány mnohokrát a vzrůstající počet ptáků napovídal, že se v přírodě rozmnožují. Poprvé to však bylo prokázáno až v roce 2022. Aktuální počet hrdliček východních na jižní Moravě lze odhadnout na desítky jedinců, kvůli její velké podobnosti s hrdličkou divokou však uniká pozornosti. Většina záznamů tohoto druhu pochází ze zimního období, kdy lze přítomnost hrdličky divoké vyloučit, a určování je tak snadné. V hnízdní době je však třeba pečlivě prověřit všechny znaky a hrdličky ve zmiňované oblasti neurčovat mechanicky.
Jak tedy tyto druhy rozeznat? Hrdlička východní působí tmavším dojmem, a to hlavně kvůli tmavším, rezavohnědým lemům křídelních krovek, které jsou u hrdličky divoké světlejší, okrově zbarvené. Středy těchto per jsou u hrdličky východní tmavošedé a kulatě zakončené, kdežto u hrdličky divoké jsou sytě černé a zašpičatělé. V letu je nápadný rozdílně zbarvený kostřec, který má hrdlička východní modrošedý, u hrdličky divoké je hnědavý. Na krku hrdličky východní můžeme napočítat 4-6 úzkých černošedých proužků. U hrdličky divoké jsou proužky obvykle 3-4, jsou širší a mají černobílé zbarvení. Okolí oka hrdličky východní je opeřené, kdežto u hrdličky divoké je lysé. Zmíněné rozdíly mezi oběma druhy shrnuje obrázek níže. V hnízdní době jsou výborným znakem odlišné hlasové projevy, jak lze slyšet například na těchto nahrávkách: hrdlička východní: https://xeno-canto.org/120409 a hrdlička divoká: https://xeno-canto.org/720992.
Zdroj obrázků: https://birdsoftheworld.org/
Proč sledovat hrdličku východní a hrdličku divokou? Jak bylo nastíněno výše, hrdlička divoká je druhem s klesajícím trendem početnosti. Každý faktor negativně působící na její populaci může být kritickým. Proto se obáváme šíření nepůvodní hrdličky východní, uprchlé z chovu, která by mohla hrdličce divoké konkurovat, případně se s ní křížit. Nikdo nedokáže předpovědět, jak se bude situace dále vyvíjet, jelikož se jedná o unikátní případ, který jinde v Evropě nemá obdobu. Je tedy na místě situaci sledovat a výskyt obou druhů monitorovat. Pokud bude další šíření potvrzeno, bude nutné zasáhnout a hrdličku východní z naší přírody eliminovat (nejlépe odchytem a přemístěním ptáků do chovů). A začít by se s tím mělo včas, dokud je její početnost nízká. Holubovití ptáci jsou totiž známí svojí přizpůsobivostí a velkou schopností se adaptovat, jak lze doložit na příkladu historického šíření hrdličky zahradní, holuba domácího nebo mnoha ostrovních druhů holubů.
Pomozte nám s monitoringem těchto druhů a zapojte se do jejich mapování. Prosíme o fotografickou dokumentaci vašich pozorování hrdličky divoké i hrdličky východní a vkládání všech údajů s veškerými podrobnostmi do databáze birds.cz/avif.
Ilustrační snímek Aleš Prágr.
You must be logged in to post a comment.